Srpen 2017

vzpomínka

25. srpna 2017 v 19:47 | silly_slivka
světlušky a tvoje nádherně zářící oči
a
lesy, louky, hvězdy uprostřed noci.

ty chvíle jsou daleko, stejně jako ty,
a to už jsem nikdy nechtěla pocítit žádné city.

světlušky a tvoje tajemně jiskřící oči
a
mýtiny, kopce, oblaka čerstvě z rána.

rYchle

23. srpna 2017 v 23:39 | silly_slivka
Proč čas plyne tak rychle?
Čas je voda, všichni plují zběsile.
Pojď se koupat, jen pozor, ať neutoneš!
Jen ať do tý vody po hlavě neskáčeš!

Břehy jsou mazlavý,
jako celý život půda pod nohama.
Břehy jsou klouzavý,
propletený hadovýma kořenama.

Jen ať tě kořeny neuštknou!
Vypadaj nevinně, já vím.
Jen ať v tom ostrým slunci uschnou!
Zmije.
Zním podivně, já vím.

hovno plucící galaxií a kunda do vesmíru

21. srpna 2017 v 23:15 | silly_slivka
Písnička "Igor Pelech" od skupiny Zrní se neskutečně liší od těch ostatních. Když ji šlyšíš poprvé, tak tě chtyne a už nepustí. Tak si ji pusť, poslouchej, a pak vlastně pochopíš o čem celý tento článek je.


Těsně před začátkem prázdninu nás v Ostravě kluci ze Zrní byli a vystupovali se svým improvizačním koncertem. Bylo to krásný a inspirující. Po koncertu se mi povedlo pár z nich odchytit, pokecat a sdělit jim svůj nápad a zda-li se jim líbí. Řekli že jo (i když zpočátku mě jejich pohledy dosti pobavily)! Tak jsme se rozloučili se slovy "Tak já vám to hodím na Coloursech na stage!" "Tak jo!". Byla jsem štěstím bez sebe.
Tak jsem tedy druhý den vyrazila do krámů pro barvy a tašky. V hlavě jsem měla do puntíku vymyšlené jak hovno plující galaxií a kunda do vesmíru budou vypadat. Pár dní to zabralo, a modré prsty od galaxie jsem měla ještě týden.
Pár dní před začátkem Colours Of Ostrava mě přijel navstívit můj kamarád, že si chce nafotit industriální prostředí Ostravy na maturitní práci. Vzala jsem s sebou jednu tašku, že by nebylo špatné ji nafotit, ať mám krásnou vzpomínku.

Jelikož mi nějakým způsobem nejde vložit fotka, zde je odkaz na fotku tašky na mém instagramu.

Pak už stačilo jen počkat na druhý den Colours. Koncert byl skvělý, taška hozena, Zrní byli pobaveni a já spokojená. Cituji slova zpěváka: "Tu tašku musím ukázat ženě!"

Když jsem původně sdělovala tento nápad mamce, byla jsem odměněna pohledy jako *toto mi prosím nedělej* nebo *ty nejsi moje dcera*. Nakonec se jí to líbilo!

Tento zážitek mě hrozně nakopl. Mám stále větší a větší chuť zkoušet nové věci a pořád se zdokonalovat.

!!!


sorry, že zas po roce

21. srpna 2017 v 0:51 | silly_slivka
Žjiťuju, že se svět kolem mě netočí,
světla kolem na mě útočí,
točím se dokola, dokola.
Bojím se zastavit.
Bojím se, že mi exploduje hlava,
bojím se tě oslovit.

Težní věže se na mě ze shora koukaj,
vyměňujem si pohledy,
ostatní mi do očí foukaj,
prach a všechno šedý a škaredý.

Kráčím do ztracena.
Následuj vážku!
Konečky prstů zbarveny dočervena,
srypávám ze sebe všechnu tu špinavou lásku.

Třpytky, hvězdy a měsíce pod očima,
světlé vlasy jako zlatavá sláma na poli.
Nedokážu tě poslouchat ušima,
dokážu se jen koukat a neříkat cokoliv.

Nevydat ani hlásku,
jen se ztrácet nočním městem.
Visím ti na tom světlém vlásku,
padám, padám z velké výšky na zem.

Svět se přestal otáčet.
Už nejsem já, už nejsi ty.
Svět se začal přetvářet
do strvůr a vesmírný hmoty.