KECY Z CELÉHO MĚSÍCE

27. listopadu 2016 v 0:09 | SillySlivka
Koupila jsem si kávovník.
Začala se bavit s jednou mojí boží spolužačkou,
pojmenovala jsem jí Bříza a chodím s ní pravidelně na kafe po všech ostravských kavárnách.
(Ne, nechodím na kafe a do školy s polenem břízy jako Log Lady z Twin Peaks, Bříza je jen přezdívka.)
...heh, ale zajímalo by mě, jak by se lidi tvářili, kdybych s sebou všude tahala poleno...
Slíbila jsem rodině, že si opravdu opravím všechny známky (lol, že tomu každý půlrok věří).
Už si zpívám nahlas.
Nosím listy ve vlasech.
Nestíhám číst všechny knihy z knihovny.
Básničky přibývají.
Už jsem si roztáhla i druhé ucho na 12mm, protože mi z Ali chodí vždycky pár plugů nebo tunelů, tak co bych dělala s tím druhým, žejo.
Dneska jsem jela opět navštívit kamaráda do jeho "doupěte".
Byli jsme v kauflandu, kde jsme koupili šlehačku a vajíčka, protože prý už nic doma nemá. Má zvláštní stravovací návyky.
A zjistili jsme, že mu někdo vyhodil kartičku HLEDÁM.
Kdybyste někdo měl zájem, bude rád.
Oba jsme se shodli na tom, že dospělácký život je pěkně na prd a proto potřebujeme někoho na zařizování různých dospěláckých věcí. Tedy otroka.
Pak jsme jedli, pili kafe, čaj, vodu, šťávu, pivo.
čmárali na folii abychom udělali nějaké fotky.
Poslouchali 2 písničky dokola (AURORA 17x, MANSON 8x),
a pak skoro usnuli.
Rozhodla jsem se, že začnu vyrábět plugy do uší se sušenýma mini květinkama!
A to je asi všechno co mě napadá.
Tak já jdu šit batoh, protože je sobota...vlastně už neděle, a je škoda jít spát.
A možná tu zas někdy něco nesmyslného přibyde.
Možná něco jako tohle, možná něco s pointou, kdo ví.
!!!
 

YOU'RE WORSE THAN SOCKS WITH SANDALS, SORRY

2. října 2016 v 18:33 | SillySlivka
Dlouho jsem tu nic nenapsala.
Ne, že by nebylo co, ne že by nebyl čas. Prostě se mi tak nějak vypařilo z hlavy, že mám vůbec blog.
Ale díky mému 2,5 cm dlouhému štěstí z Olomouce v podání 2 chytrých hlav tu zas něco vecpu.
Ano, další plátěnka, wow.
Tyhle jsem prodala už dvě, už se to rozjíždí, supr!

Září uběholo nudo-rychle, jak jinak.
Stalo se toho dost, ale není o co stát. Víceméně.
Ale vše zlé je prý přece k něčemu dobré.
Díky ti, můj prázdninový seveřane za inspiraci, dělám na dalším "veledíle".
Líbí se mi.
Fakt.
Sama čumím, že se mi poslední dobou začíná celkem líbit co vytvářím.
Asi je to dobře...
Ale stejně mám někdy chuť všecko předělat.

Další moje velká inspirace posledních pár měsíců je AURORA.
(roztomilejší bytůstku byste na světě těžce hledali)
Její texty a outfity mě inspirovaly k 2 různým kostýmům, které si ušiju.
černý a bílý
Černý bude sloužit k mém budoucím nočním tancování na parkovišti. (můj mozek si usmyslel, že každou noc bude hyperaktivní a přesně toto bude chtít uskutečnit, tak mu jednou udělám radost)
A bilý.. to ještě nevím.
Asi k tancování v lese.

LES!
To mi připomnělo, že jsem se pár týdnů zpátky jela schovat od všeho a všech na jedno z mých oblíbených míst a cestou zpátky jsem to vzala obloukem přes menší lesík.
Buď začínám být těžce paranoidní a nebo mě opravdu někdo sledoval.
Pamatuju si růžovou pánskou košili a praskání větví.
Mám husí kůži.

nespi, nechrápej!
vidíš tu vážku?
nesni, chápej,
ne teď
až potom
Ale následuj vážku!

běž!
lesem přes haldu k brčálu,
mechem přes hroudu k močálu
nelekni ji a pak za ní leť!

TEĎ!
nad stromy, nad lesy
VEĎ!

říkám ti, nespi!
aspoň chvíli
říkám ti, ony ji unesly
byly to víly

já nejsem víla, neumím tančit
říkala jsem ti to
nebude epileptický záchvat stačit?

škubu sebou
už ji nemůžu vyděsit
běžím s tebou
až se vyfotíme,
nechám všude naši fotku vyvěsit

CVAK, TEĎ!
nad stromy, nad lesy
mě veď
brčálem projdi,
ukliď náš nepořádek
a pamatuj si z mých vlasů odlesk mědi

budu utíkat
najdu vážku
nesmíš teď usínat
podrž mi tašku!

TEĎ!
nad stromy, nad lesy...
ŠEĎ
je tu zas
v ní se rozplýváš
na mě zapomínáš
už usínáš...
samotnou mě v lese necháš

!!!

BLOGUJU, PROTOŽE...EH?

29. července 2016 v 21:23 | SillySlivka
Rozhodla jsem se, že napíšu článek s tématem týdne "Bloguju, protože".
Svůj první blog na této stránce jsem si vytvořila, když mi bylo asi sedm.
Byl o žábách.
Ten blog pořád existuje.
Jako, fakt.
..Achjo..
Když se teď tak nad tím zamýšlím, proč jsem si ho kdysi založila, tak asi jen čistě kvůli mé lásky k žábám a protože moje největší bff až do hrobu si vedla blog taky, tak jsem nesměla být pozadu, žejo.
Vlatsně jsem jen kopírovala věci z wikipedie, opisovala zápisy o žábách ze svého sešitu přírodovědy a ta nejvvětší perlička nakonec...
Psala jsem příběhy o mých žabích hračkách. Co dělaly, co říkaly, kam mi v noci spadly...
Odmala chci napsat pořádný trhák, který hned bude bestseller, a já budu relativně za vodou a budu si moct žít svůj bohémský život.
Možná jsemv té době blogovala proto, abych dala o svých skvělých hračkách vědět a pak by z nich mohly být úžasné knižní postavy!
V mojí dětské hlavě se toho motalo tolik.
Teď se toho motá ještě víc, že si nápady ani nestíhám poznačit.
Jsem snílek a vždycky jsem byla.

Do svých patnácti let jsem pořád vytvářela blogy a zase mazala, protože mi vždycky na nich něco nesedělo, přestalo mě to bavit, nebo mi tam psali lidi, kterým jsem se naživo snažila co nejvíce vyhýbat.
V tu dobu jsem blogovala, protože jsem se neměla s kým podělit o své zážitky, myšlenky...

A teď mám tenhle.
Tenhle blog bude sloužit k vyjadřování mých myšlenek.
Jo, asi jo.
Chtěla bych se co nejvíce věnovat malování, šití, malování na tašky, trička a tak různě.
Chci se s lidmi podělit o svých ručně vyrobených věcech a aby se ostatní lidi podělili o ty své výtvory se mnou!

V budoucnu sním o své čajíčko-kafíčkárně, kde bych také tyhle věci lidem prezentovala a možná i prodávala.
(Velká businessmanka, lol)
Prostě mým cílem je, vytvořit útulnou kavárnu, kde bude všem dobře, budou se zde scházet se svámi přáteli, najdou si nové přátele, vychutnají si kávu nebo čaj, jednou za čas si naživo poslechnou nějakou supr neznámou kapelu a to přímo v centru Ostravy.
Také se chci zapojit do oživování Ostravy.
(Prostě hrda ostravačka!!!)
Vymyslet spoustu nových věcí, které upoutají pozornost.
Podílet se na spoustě zajímavých projektech spojených s Ostravou.
CHCI OSTRAVU OŽIVIT, UDĚLAT JI JEŠTĚ VYJÍMEČNĚJŠÍ A HLAVNĚ JI DOSTAT DO ŠIRŠÍHO PODVĚDOMÍ LIDÍ VŠUDE MOŽNĚ.

A jsme zase u toho snílka. Ostrava je prostě malé město spojené s těžkým průmyslem a popravdě, nicmoc tu k vidění není. Nikoho to tu tak moc nepřiláká.
A přesně to chci změnit.

Možná tímto blogem na sebe více upoutám, a pak... děj se vůle boží.
Pak se možná stane něco velkého a Ostrava bude jiná.
Pořád stejně osobitá, pořad stejně razovita,
ale lepší a živější.
!!!



(Asi jsem tento článek blbě zkombinovala, to mi nikdy nešlo. Ale díky, že to někdo čte!)
 


VÍKENDOVÉ DOBRODRŮŽO!

25. července 2016 v 23:52 | SillySlivka
Víkend jsem strávila na horách. S kámoškou. Na chatě.
A vyšla jsem poprvé Lysou horu!
Normálně nechodím na výšlapy, nebo na nějaké turistické čundry, prostě nic kromě "fotočundrů" a "urbexčundrů".
A kromě Lysé jsme druhý den prolezly i okolí opuštěných chat. Takže urbexčundr taky byl!
yay

Prolézání opustěných míst se nazývá URBEX (urban exploration).
Jde hlavně o navštěvování (víceméně) nepřístupných objektů (ruin, komínů, kanalizací a různých ostatních opuštěných míst).
Urbex má hlavně jedno nepsané pravidlo, které zní:
"Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy"
Takže žádné rozbíjení oken, dvěří, zámků...
Žádné braní věcí odtamtud, protože se vám prostě líbí.
Žádné rozbíjení věcí, ani malování na zeď.

Není to koníček pro každého. V různých objektech bývá hlídač, nebo to tam obchází policie, a můžete vyfasovat pěkně mastnou pokutu nebo honičku s hlídačem.

Urbexu se příležitostně věnuji zhruba 2 roky, nemám toho ještě moc prozkoumáno, ale naštěstí se mi ještě nic z toho nestalo. Jen v Olomouci jsme s kamarádama spustili alarm, hehe.

Určitě vás to zaujalo. Hrozně se vám to líbí, žejo?
Komu ne, ale spousta lidí nepsané pravidlo výše porušuje a proto lidé nezvěřejňují lokality, kde se něco opuštěného nachází. Prostě musíte hledat sami, a nebo si u jiných urbexerů vybudovat důvěru, že tam fakt nic neuděláte.
Sama jsem teď nedávno navštívila penzion, ve kterém jsme naposledy byla před půlrokem.
Vypadá to tam mnohem hůř. Ohořelé zdi, vybité okna, rádoby "graffiti" a spousta nepořádku.
Bylo mi z toho smutno. Nechápu co z toho lidi mají. Ano je to opuštěné, nikdo tam není, ale proč to ničit?
Urbex je supr, ale musíte mít v sobě aspoň trochu úcty k věcem kolem vás.
A na konec pár fotek
!!!

UŽ JE PO BARVÁCH

19. července 2016 v 18:15 | SillySlivka
14.-17.7.2016 byly Colours of Ostrava.
Tak jsem vyfasovala žlutý náramek a užívala si koncerty.
Of Monsters And Men, 2Cellos, Nothing But Thieves, Aurora, Kodaline, De Staat, Slowdive...
Kapely super, počasí až tak moc nepřálo, ale bavila jsem se tam s partou skvělých lidí, takže mi to nakonec až tak nevadilo.
Ve FRYČ antikvariátu jsem ulovila krásné básně od Šiktance a vypila nejvíc piva za svůj dosavadní život. A cigarety šly jedna za druhou.
Ajajaj.
Mám tolik inspirace zas na 2 roky dopředu. Na festivalech neinspiruje jen hudba, na kterou jdete, ale i lidi kolem vás, areál a vaše zážitky... třeba cesta domů ve 3 ráno, nebo obcházení areálu, protože se vám ztratil týpek s "podzemgang" batohem.
Stýská se mi, byly to skvělé dny. Nemůžu se dočkat na příští rok.
No, co bych ještě dodala, ať to nemá tak málo řádků?
Dodělala jsem jedno své "veledílo"! (asi 2. věc v historii, kterou jsem opravdu dodělala a nic jí nechybí.) Wow, fak úspěch, potlesk pro mě a vrhla jsem se na další.
Snad se tyto prázdniny budou pořád tak táhnout, ať toho stihnu co nejvíc.
Tak jestli někdo toto čtete, tak se mějte, užívejte dny volna a příští rok na Colours!
A já jdu zas na další plátěnky.
!!!

LOUIS VUITTON JUST DOESN'T LOOK GOOD ON ME

8. července 2016 v 9:26 | SillySlivka
První plátěná taška, kterou jsem vytvořila. Tento nápis, co je v názvu článku.

Bude se to lidem líbit? Bude někdo ochotný si tento kec na plátěnce koupit a nosit ho?
Snad jo, tyjo. Tak jsem to prdla na Vinted a uvidím... A pokud ne, tak co, budu ji nosit sama, bo nějaká vuittonka se k takovému vandrákovi jako jsem já fakt nehodí.

Tvoření čehokoliv mě baví a plátěnky mě chytly. Kdysi jsem si dělala i trička, ale u triček zatím zůstanu jen pro svojí potřebu.
Plátěnky s potisky mám ráda, protože člověka snadno vyjádří nebo třeba pobaví kolemjdoucí nebo spolucestující v MHD.
Taky jsem si všimla, že se plátěnky poslední dobou nosí, asi jsou zas in. Mi se líbily vždycky.
Tak jen doufám, že se budou nosit dál a já budu moct něco dělat.
Je to takový pěkný pocit, když něco vytvoříte, myslíte si, že to je nehorázná srajda, protože se vám to prostě nepovedlo a změnili byste na tom úplně všechno od základů. Ale pak někdo přijde, řekne vám, že je to sakra boží, ale ne. Ten člověk je boží, protože vás za něco uznává.
!!!

Kam dál